Mgr. Zdenka Hanyšová Celá

logo-hanycom

logo-hanykoucink

button05Město musí komunikovat

Již delší dobu se zajímám o komunikaci veřejné správy s občany. Léta totality v nás všech nechala nejrůznější zvyky – u úředníků dlouho převažovala nadřazenost, a u občanů – často už neprávem – stále převažuje negativní konotace spojená se slovy úředník, radnice, samospráva. A přitom mnohá města jsou už hodně daleko v umění domluvit se. Jsem ráda, že Svitavy, kde jsem po čtyři roky působila ve funkci tiskové mluvčí a v rozvoji public relations, skončily na druhém místě z 268 měst ČR v nedávném hodnocení společnosti Westminster. Ta ve svém sociologickém průzkumu porovnávala, jak jsou úřady a instituce schopné komunikovat s lidmi a navenek se prezentovat.

Často přirovnávám vrcholové vedení města k managementu firmy, která má vyjasněné své plány do budoucna ve všech oblastech, ve kterých podniká. Firma, která vyrábí nějaký produkt či poskytuje službu, je musí umět také dobře prodat. A prodá, když dobře komunikuje. Neexistuje zdravý podnik, který by nechtěl být úspěšný a který by nechtěl dosahovat svých cílů s úspěchem a se ctí. V samosprávě malého města, která je zvolena v demokratických volbách, je navíc nutné dobře vysvětlit jasnou vizi vývoje města v následujícím období a nemusí ji překřičet pouhá propagace politických figur stojících v čele samosprávy.

Je všeobecné známé, že k tomu, aby podnik = město, úřad, instituce - dosáhlo svého cíle, tedy pozitivního přijetí samotnými občany, které „zatáhne do hry“, musí existovat komunikační strategie, a vedení samosprávy by mělo znát základní směry a toky komunikace. Aby pak komunikovalo dobře uvnitř, mezi zaměstnanci, a hlavně interaktivně s občany, s veřejností. Službu veřejné správy lze celkem jednoduše rozebrat jako produkt a lidem vysvětlit a přívětivě tvarovat marketingové pojetí obce. Z něho pak vychází model public relations a propagace města.

Komunikace s veřejností si také nelze vysvětlovat pouze jako pasivní komunikaci s médii. „Radnice“ komunikuje přece prostředím, které pro obyvatele ve městě vytváří, přijetím na radnici, službami, které poskytuje, a které si občan platí ze svých daní, a tak bych mohla pokračovat. Zastupitelé a radní jsou často zaujati velkými úkoly natolik, že si ani neuvědomují, jak důležitá je neustálá vazba na okolí, pro které pracují. Často mají za to, že jim veřejnost nerozumí a že „hlásat“ do prostoru dílčí zprávy znamená poškodit záměr jako takový a že informacemi se nemá plýtvat, protože je veřejnost buď ještě vědět nemusí, nebo si je „překroutí“. Mnohá města se pak v komunikaci omezují na pozici tiskový mluvčí, který někdy více a někdy méně úspěšně přes média prezentuje úspěchy samosprávy.

V záplavě zpracovávání nejrůznějších projektů z EU by nemělo zapadnout ono neustále „opečovávání občanů“, živých bytostí, konzumentů produktů, kteří možná mají jiné představy o rozvoji jednotlivých oblastí města, což by zase radnici mohlo zajímat, ale hlavně potřebují dostatek informací, neboť „neinformovaný občan je nervózní občan“. A nervózní občan není tím nejlepším spolutvůrcem příjemného místa k žití. Větším otevřením sama sebe leckterá „radnice“ udělá ten nejlepší tah, který v současné době veřejnost často tolik postrádá.

Mgr. Zdenka Celá, vztahy s veřejností a komunikace s médii


Copyright 2014 © Zdenka Hanyšová Celá | Realizace HezkéWEBY.cz |